Betlémská kaple

Betlémská kaple je místem, které připomíná Husovu osobnost a husitské období českých dějin a je dnes „NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKOU“. Zde byly položeny základy českého reformního hnutí. V Cechách je reformní směr spjat s Karlovou Univerzitou, zal. r. 1348 Karlem IV. v Praze, kde byl po roce 1409 rektorem též Mistr Jan Hus. Betlémskou kapli založili v r. 1391 pražští měšťané kramář Jan Kříž a dvořan Hanuš z Mihlheimu. V ZAKLÁDACÍ LISTINĚ z 24. 5. 1391 oba dárci výslovně ustanovili, že kaple má sloužit pro kázání v českém jazyce. Na výstavbu kaple věnoval kramář Kříž zahradu o cca 800 m2 včetně studny – (byla po celou dobu trvání kaple i později využívána) s podsklepeným domkem, užívaným jako sladovna, ze které se stal dům kazatele a správce. Přední část domu kramáře Kříže, směřující do ulice Dominikánské, nyní Husovy, věnoval na založení studentské koleje, zvané Nazaret.

Více

Betlémská kaple nikdy nebyla farním kostelem. I přes její rozlehlost byla vždy označována jen jako kaple. Její mimořádnost spočívala ve skutečnosti, že byla největším shromaždištěm lidí, vešlo se do ní až 3000 osob. Byly zde hlásány myšlenky, které do té doby mohly být předmětem pouze vědeckých debat na půdě UNIVERZITY KARLOVY. Tento druhý – základní význam – dostává kaple až v roce 1402, kdy se stal kazatelem Mistr Jan Hus. Ve svých kázáních navazoval v mnoha otázkách na předchůdce Miliče z Kroměříže, Matěje z Janova a anglického reformátora Jana Viclefa. Kázání měla široký ohlas. Některých se účastnila i královna Žofie, manželka krále Václava IV. Sedávala prý na oratoři, kterou si dal postavit při východní stěně kaple kramář Kříž tak, že chodba na ni vedla přímo z jeho domu. Hus působil v Betlémské kapli až do roku 1412, kdy musel Prahu opustit. Husův nástupce – Jakoubek ze Stříbra, roku 1414 zavedl přijímání podobojí nejprve v kostele U Martina ve zdi a následně v Betlémské kapli které se tu praktikovalo až do roku 1622. Tehdy univerzita předala kapli jezuitům, kteří zde obnovili katolickou bohoslužbu a když byl jezuitský řád v roce 1773 zrušen, přešla Betlémská kaple do majetku státu.

O deset let později se stala na krátkou dobu filiálním kostelem sv. Jiljí. Ve svatováclavském semináři, který budoval jezuitský řád, byla zřízena roku 1786 inženýrská škola – 1. VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ. Ing. František Herget, který školu řídil, byl pověřen průzkumem stavby kaple. Bylo zjištěno, že kaple má nebezpečné trhliny a klenba hrozí zřícením. Nebyl to tehdy ještě definitivní konec kaple – až 19. století započatou zkázu dokončilo. Na místě Betlémské kaple byl postaven obytný nájemní dům a ten zde stál až do roku 1949.

Snaha po obnově byla záležitostí našich předních historiků a Klubu za starou Prahu. 30.7.1948 došlo k vládnímu rozhodnutí obnovit Betlémskou kapli, s využitím všech zachovaných částí a rytin zobrazujících její podobu v průběhu staletí.

Obnovená Betlémská kaple, která byla dokončena v roce 1954 podle projektu prof. ing. architekta Jaroslava Fragnera, byla zpřístupněna, včetně domu kazatelů návštěvníkům dne 5. 7. 1954 jako NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTNÍK a od roku 1993 v návazností na univerzitní tradice, se stala SLAVNOSTNÍ AULOU pro ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ v Praze, které o tuto kapli pečuje a nemalým nákladem udržuje. Konají se zde slavnostní promoce a jednou v roce EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ na den upálení Mistra Jana Husa (6. 7. 1415).

Mimo akce ČVUT jsou kaple a dům kazatelů přístupné návštěvníkům k prohlídce. Podzemí kaple, nazývané Lapidárium, je přístupné jen pří konáni výstav.

V rámci uctění památky Mistra Jana Husa byl do zvonice Betlémské kaple dne 5.7.2015 umístěn zcela nový zvon: Bronz (78% mědi 22% cínu), Výška zvonu 41 cm, spodní průměr 39,5 cm, hmotnost 40 kg. Hmotnost celé zvonové soustavy 48 kg, zvon je zavěšen na dvou dubových trámech ve dvou kyvných ložiscích.

POPIS INTERIÉRU BETLÉMSKÉ KAPLE:

Kaple byla úmyslně velmi prostá. Původní zdi: VÝCHODNÍ silná 88cm, SEVERNÍ 73cm, ZÁPADNÍ 90cm. JIŽNÍ STĚNA byla v době rekonstrukce až na základy nově vystavěna. Vchody byly tři a čtvrtý se nachází vedle kazatelny. Vše bylo důmyslně řešeno, aby nebyl rušen příchozími prostor před kazatelnou.

Severní stěna

2 okna – zachovalo se jejich ostění asi do poloviny výšky a pod vyobrazením M. J. Husa na hranici v plamenech – vzácnou památkou je nápis Jana Husa – DE SEX ERRORIBUS – O šesti bludech, fragment z roku 1412. OBRAZY: uprostřed stěny podle Reichenthalovy kroniky – obraz císaře Zikmunda a papeže. Nad severním vchodem je obraz Jana Žižky – Jenský kodex.

Východní stěna

Velké okno, pod ním pamětní deska (mramorová), připomínající popravu na Staroměstském náměstí tří mladíků – MARTINA, JANA a STAŠKA. DVEŘNÍ PORTÁL – pro vstup z venkovního prostoru do kaple, umožňující odběr vody ze studny. SANKTUARIUM z doby gotické, mřížka – replika z doby rekonstrukce.PORTÁL ze 14.století s vchodovými dveřmi a původní levou polovinou kamenného prahu. KAZATELNA: v letech 1402–1412 zde kázal M. J. HUS a v roce 1521 zde kázal také TOMAS MÜNZER, německý reformátor. ORATOŘ: vede k ní venkovní dřevěná lávka z nynější FRAGNEROVY GALERIE. OBRAZY z obou stran jsou z JENSKÉHO KODEXU: Papež s průvodem prelátů – 2. polovina 15. století a Vyhánění penězoměnců z chrámu – taktéž z 2. poloviny 15. století.

Jižní stěna

Průčelí s pěti okny. Stěny mezi okny jsou vyplněny náměty z Velislavovy bible – obrazy řemesel, dále texty – O šesti bludích – přeložených do „Staročeského jazyka“ a kresba z titulního listu Husova spisu z roku 1510.

Rekonstrukce byla provedena podle zásad památkové péče. Působivost celého prostoru je v jeho monumentální jednoduchosti a prostotě s pečlivým vypracováním všech detailů stavby, která byla na středověké poměry stavbou mimořádně velikou.

Západní stěna

Dvě menší okna a jedno velké okno s lomeným obloukem, pod kterým je umístěna dřevěná zpěvácká kruchta. Pod menšími okny je fragment nápisu z r. 1417 O přijímání podobojí od Jakoubka ze Stříbra. Dále písně z Jistebnického kancionálu Povstaň Veliké město pražské. Největší obraz – Jenský kodex – bitva vojska pod korouhvemi kalicha v červenci 1432 s křižáky u Domažlic.